IVAN KRAJÍČEK (PROSTŘENO)

Dnes jsem vám uvařila diktát ze surovin kontroverzního pořadu televize Prima. Mám dojem, že dnes by si mohli pochutnat i zarytí odpůrci této bizarní parády. Našla jsem pro Vás ztracený deníček z natáčení, který pan Ivan pod názvem "DOKLOHNĚNO" publikoval v diskuzi pod jeho profilem na iprima.cz/prostreno

Hledání této perly byl docela quest, protože to nikde moc není (nechápu proč). Museli jsme horko těžko vzpomínat na ty největší perly, složitě je googlovat, zažít mnoho zklamání a nakonec to doslova vyhrabat ze samého dna interwebu. Ale jak sami brzo uznáte - za tu námahu to stálo.

Ivan Krajníček se do pořadu nepřihlásil sám. Nepřihlásila ho tam ani jeho manželka a už vůbec ne jeho malé děti. Byl tam násilně přihlášen jeho známou – produkční, která zoufale sháněla účastníky. Dobrák Ivan nechtěl nechat známou ve štychu a ke své smůle a k našemu pobavení s natáčením souhlasil. Z pozice někoho, komu nejde ani o usmolený prachy televize Prima ani o to, aby se blýsknul svým kuchyřským uměním si pak mohl dovolit napsat humor, který zde nyní otiskuju v plném znění.

Jste připraveni na opravdové zákulisí našeho milovanýho Prostřena! ?

DOKLOHNĚNO

Je mi 45, jsem rozvedený, mám dvě děti. Taky mám dluhy, deprese a vloni na podzim jsem jako bonus lapl dnu. Jsem porouchaný sexuální stroj. Rád spím. Maluji obrazy a jsem správcem kostela. Funkcionalistické národní památky. Věřící pomalu ale jistě vymírají, tudíž mám méně a méně práce. Fandím fotbalovému týmu, jehož šance na získání titulu jsou již po tři desetiletí velmi mizivé. Čekám však trpělivě na zázrak.

Čtvrtek
V podvečer, zrovna když jsem žvýkal rohlík s taveňákem, zavolala Lucie. Známe se poměrně dost důvěrně. Před rokem ji vylili ze státní televize a nedávno se konečně uchytila jako produkční na komeční televizní stanici. Má velký problém. Chybí ji soutěžící, nemůže nikoho sehnat. Vzpoměla si na mne a přihlásila mne do jejich reality show. Příští týden budu každý večer chodit k někomu domů na večeři. A jeden den uvařím ostatním i já. Dostanu peníze za natáčení, čtyři dny se nacpu a ještě se prý pobavím.

Skvělý nápad, ale má to ale jeden háček. Přestože už několik let žiji sám, neumím vařit. Když mi například před několika měsíci přítel prozradil, jak se dělá kuřecí vývar, famózně mi tím rozšířil mé kuchařské obzory a asi zdvojnásobil můj polévkový repertoár. Má kulinářská rafinovanost skončila tím, že ke všemu, co si uklohním, jím nakládanou okurku. Nejsem magor, do toho nemůžu jít.
Chvíle přemlouvání a gurmetský ignorant se definitivně rozhodl, bude účastníkem monstrózní podívané. Vymyslí menu pro čtyři cizí strávníky a před televizními kamerami se o svou dovednost podělí s celým národem. Bude to náramná dobrota.

Nevydržel jsem to a večer se nad utopencem v mé oblíbené, zaplivané, zakouřené hospodě o své tajemství pochlubil kamarádům. Ty si vážně kokot. Byla ta nejslušnější odpověď.

Pátek
Nechce se mi. Kurevsky moc se mi nechce před kamerou ze sebe dělat idiota. Celé hodiny zvažuji, jak se z toho dostat. Od vyfakování, přes nemoc až po umírání matky.

Sobota
Volala mi produkční. Co prý tedy připravím. Zda půjde o původní recept. Z patra jsem si vymýšlel a vařil z vody. Bude to milá dámo gastronomická kuriozita, která ostatní ohromí. V peněžence mám však necelé poslední kilo. Navštěvuji tedy kamaráda, pochopitelně v čas oběda a půjčuji si od něj peníze, abych vůbec mohl zakoupit potraviny na tu baštu.

Neděle
Chody večeře století naznačil již obsah nákupního vozíku. Pět fazolových konzerv, šest malých kulatých bochníků chleba a asi tři kila cibule. Soudím, že ostatní účastníci i jejich okolí na tuto večeři rozhodně nezapomenou. Při placení osudové znamení. Před pokladnou stál nikým nestřežen velký pes. Nevydržel čekání na pána. Sere pes.
Nachystal jsem si pět různých košilí, aby mi to na návštěvách slušelo. Mnu si ruce, jak se budu od zítra po čtyři večery cpát u cizích lidí zadarmo.

Pondělí
Proboha co se to děje? První večeře byla totiž v rodinném domě, hned naproti baráku, kde jsme kdysi s bývalou ženou bydleli. Ve dveřích mne polibkem přivítala podivně odbarvená a šíleně zmalovaná starší paní. Představila se mi jako Jarmilka. To bude magor, pomyslel jsem si a můj úsudek se bohužel nemýlil. Invalidní důchodkyně, stoprocentně na hlavu, se dobrovolně přihlásila do této kuchařské soutěže a evidentně ji chtěla moc a moc vyhrát. Oslovoval jsem ji důsledně paní důchodkyně, v závěru večera mi rejža spiklenecky zašeptal do ucha, že Jarmilka má jen 53 let. Jídlo bylo bohužel studený, neb se vše několikráte přetáčelo, s čímž paní domu nepočítala. Vehnalo jí to slzy do očí. Já celý den nic nejedl, takže jsem shltal vše i studený, vytřel talíř chlebem. Ostatní soutěžící ženy však nebyly taktní jako já a dávaly své znechucení velmi najevo.

Co mi Lucie však o soutěži neřekla bylo to, že její součástí je vždy nejen prohlídka baráku, ale i úkol přichystat zábavu pro soutěžící. Prohlídka domu byla trapas, všude samé pičičandy, takové ty úchylárny, kterými si lidé zahlcují vše kam dosáhnou. Já, jak jinak, vzal namátkou jeden hrnek, pořádný kafáč, do ruky, otočil jej bezelstně na kameru a on v něm byl schován keramický penis. Rozhovory o jídle se točily v Jarmilčině ložnici, kde jí nad postelí visí reprodukce velmi obnažené dámy. Žádné velké umění jako například Nahá Maja, ale taková ta buclatá kozatá paninka ležící unaveně s roztaženýma nohama na divanu.

Vrcholem večera ale byla povinná zábava pro ostatní soutěžící. Jarmilka se převlékla za červenou Karkulku, styl ochotníci 80 let. Sepsala si k vystoupení krátkou veršovanou hru, obraty stylu láska cháska páska. Rozdala nám scénář. Naštěstí jsem si vybral roli vypravěče. Byl jsem zhnusen a bojkotoval to tím, že jsem důsledně četl vše, co tam bylo napsáno. Tedy tečka, dvojtečka konec řádku atd. Jakmile vlk sežral Karkulku, vzala si Jarmilka kytaru a začala nám hrát a k tomu velmi falešně zpívat o Frenku Dlouhánovi, co se po státech toulá sám. Všichni soutěžící se servilně přidali, jen já ne. Na dotaz proč ne, jsem odpověděl, že nejsem vopečbuřt. Jarmilka plakala. Pokazil jsem ji tím večer.

Úterý
Druhý den se jedlo u druhého muže v soutěži, v paneláku, u řezníka Jarka. Ten se mi v průběhu večera, po dvou litrech vypitého červeného svěřil, že je zde jako šméčko. Vida, tak Lucie sehnala dva hejly. Odhalil jsem svoji pravdu a od této chvíle jsme se s Jarkem královsky bavili jak dámy bojují, pomlouvají se a nenávidí. Někdy se k němu doplahočím do krámu a nechám si od něj vysvětlit, jak se bourá maso a jek jej kupovat, což je dobrý ne? I když momentálně nemám ani na dva párky.

Jarek usmažil velký fláky masa. Též neumí vařit a vše jej dva dny před natáčením naučila za křiku a hádek manželka. Za trest musel uklidit byt jako před Vánocemi, aby štáb a my byli v čistém. Za což poprávu začal nenávidět kamarádku Lucii, která jej prý na kolenou prosila, aby se do této soutěže přihlásil. Že o nic nejde.

I zábavu mu za něj pro nás vymyslela. Spočívala v tom, že jsme si měli z pytlíky vytáhnout lísteček se jménem africkýho zvířete a pak jej pantomimicky předvést ostatním. Já si klasicky před natáčením scény zábavy natáhl šlachy na vypucované plovoucí podlaze v předsíni. Bolelo to jak sviňa a tak jsem jim všem předvedl pajdající antilopu. Všechny tři soutěživší ženy mne nenáviděly, jedna z nich i zasyčela jako had, že prý všechno hezké bojkotuji.

Středa
Dopoledne jsem se stavil u mámy, byla lačná po novinkách z natáčení. Z vyjmenovaného soupisu osob, kterým se pochlubila, že budu v telce, mne polil studený pot. Marně jsem se jí snažil naznačit, že na obrazovce třeba nebudu vypadat jako Belmondo. Zapůjčila mi talíře, hrnky, sklenice, příbory, protože jsem u sebe pět stejných v kredenci nenašel. Večer při cestě na natáčení, se mi rozbil zip u kalhot. Nevyvedlo mne to však z rovnováhy, stavil jsem se operativně u kamarádky v knihkupectví a vyřešil problém třemi sichrhajskami. Navíc jsem si od ní půjčil ubrus, který měla na stole pod počítačem.

Vařila Martina, třicátnice, řidička em há dé, či li šalinářka. Bez fantazie, experimentu, ale bylo toho hodně. A zákusek byl sladký. Zábava byla zase obrovská. Zavázala nám oči a dávala na jazyk uhádnout co to je. Vůbec mne nepřekvapilo, že na mne zbyla ochutnávka hořtice, kvasnic a octu.

Čtvrtek
Tak dnes vařím já. Potěž klobás. Podlehl jsem tlaku okolí, vstal v sedm a vyšůroval byt. Záchod i koupelnu. Utřel prach všude, což normálně dělávám tak jednou za dva měsíce. Filmaři přišli místo v děvět v deset, hodinku jsem využil na šlofíka. Obešli se mnou pár nejbližších krámků a natočili, jak si jakože něco kupuji na hostinu.

Přivítal jsem soutěžící chlebem a solí.

Počastoval předkrmem, hlávkovým salátem s droždím, vinným octem a olivovým olejem.

Uvařil jim fazole s klobáskou.

Zakončil hody nanukovým dortem s tvrdým a nedozrálým ovocem.

Já vám ukážu co je to zábava! S těmito slovy jsem rozkurážen vtrhl jako Čingischán do pokoje. V jedné ruce rákoska, v druhé sbírka mé úderné německé poezie. Dalo to práci, ale naučil jsem ty diletanty několik veršíků typu: OHNE DICH – KEINE PICH!

Jarmilka při odchodu, při pohledu na fotografii mých dětí v objetí mé mámy, bezelstně prohlásila, že ta moje přítelkyně vypadá opravdu moc dobře.

Pátek
Nejšílenější den. Obrovský byt za 16 mega a vybavení za 5 mega ve čtrnáctém patře novostavby. Prázdná terasa kol dokola, výhledy jak sviňa. Ale cítil jsem se jako v Rusku. Absolutní šílenost a nevkus. Mistr Feng Šuj by z toho okamžitě spáchal rituální sebevraždu. Všude samé prosklené nasvícené skleněné vitríny a v nich latexové boty z ameriky. Velikost 45, od lodiček až po pás. V ložnici na čele oproti polohovací posteli byla monstrózní plazmová telinka. Všude samá nablýskaná zrcadla a co mne zarazilo, prosklený sprcháč vedle postele. Na stropě jsem objevil hák. Já pičus jen na kameru vyjekl, tady se musejí dít věci…

To jsem ale ještě v tu chvíli nevěděl, že některé vitrýny jsou zatím prázdný…. tam by mohla být má hlava. Nevydržel jsem to a zajezdil si v nestřeženém okamžiku chvíli i na jejich exkluzivním rotopedu. Během natáčení se zjistilo, že majitel bytu si vše tajně natáčí skrytýma kamerama. Bohužel jeho mladé kurvičce Miladě právě dnes odešla parovodní trouba a ona v hrncích neumí vařit. Až mi jí bylo i líto, zajatec mamonu a pičuse. Ale sama si vybrala. Navíc bych ji rád vojel, i když byla vysoká a domina. Slušně jsem jí řekl, že má nádherný kozy, samozřejmě u štěnice.

Neděle
V noci jsem dostal strašný průjem. Totální sračka. A přidal se i blivajz. Vyčerpán usínám na záchodě. Ráno mne na podlaze vzbudil mobil. Volala mi bývalá žena. Dozvěděla se, co jsem minulý týden spáchal. Tajně prý doufá, že mne v televizi nepoznají spolužáci našeho syna, aby po odvysílání té show nemusel kvůli posměchu okolí přestoupit na jinou školu. Změní si účes, koupí si tmavé brýle a sežene si plán kanalizační sítě, aby nemusela být na očích sousedů. Účet mi pochopitelně pošle poštou. Vyčerpán plazím se do postele. V půli cesty mne však mé tělo zradilo, přišlo něco, co se nedalo zastavit.

Pátek
Je přesně týden po skončení Velké žranice a já jsem skoro zdráv. Zhubnul jsem pouze o pět kilo a trpím nechutenstvím k jídlu. Nechci nikoho vidět. Neberu telefony. Pomalu zase začínám malovat, velká barevná srdce v černotě kolem dokola. Žiji s 200 ká čé na týden a čekám na honorář za natáčení. Jednou ale přijde den, kdy třeba opět pozvu někoho k sobě domů na večeři. A nebudou u toho muset být ani kamery.

(sepsal Mgr. Ivan Krajíček - gastrodiktátor č. 1)

Skalní fans si jistě rádi pošmáknou na celém videu z magického večera u Krajíčka... (zde prosím: http://play.iprima.cz/all/52633 )

SLEDUJU PROSTŘENO! Udělat já kolekci triček a tašek s tímhle poselstvím, můžu se rovnou odstěhovat na Bahamy a kalit tam s Viktorem K, tahle reality šau prostě hýbe Prahou (prej i Brnem a kdovíkde ještě).
Je to boží.
Tenhle deník si asi Jana s Vydrou za rámeček nedaj...